Jako by se život lidí smrskl na koronavirus a nic jiného vlastně neexistovalo

Někdy před 2-3 měsíci jsem psal, že koronavirus úplně zbytečně rozdělil tu naši konzervativní sociální bublinu. Myslel bych si, že takřka půl roku po začátku korony to oba tábory pustí, ale kdepak.

Josef Provazník | foto: archív Josefa Provazníka

Jedni pořád dál kňourají, jak jsou všichni nezodpovědní, protože nesedí doma na zadku a nenosí roušku i na záchod. Pořád na Facebook dávají nějaké odkazy na statistiky, na jednotlivé (dojemné) případy úmrtí a chlubí se tím, jak jim rouška nevadí a jak jsou sami hrozně moc odpovědní a měl by být každý takový.

Druzí zase mají potřebu se každý druhý den vysmívat někomu, kdo nosí i teď roušku do obchodů či na úřady. Případně každou chvilku komentovat vyjádření úřadů k nějakým těm opatřením.

Na jedné straně barikády se vlastně radují nad každým novým případem, protože potvrzuje jejich tezi o tom, že všichni kromě nich jsou nezodpovědní. Na opačné straně barikády se zase všechno ignoruje a tvrdí se, že nás chtějí jen ovládnout politici a udělat z nás nemyslící loutky. A tvrdí, že korona možná ani není…

Přiznám se, že oba tyto extrémní přístupy vůbec nechápu. Jako by se život těchto lidí smrskl na koronavirus a nic jiného vlastně neexistovalo. Každý z těchto lidí chce dnes a denně na sítích dokazovat tu svou „koronavirovou pravdu“. Já si ale nemyslím, že když někdo jede furt to samé jako gramofon, že se tím jeho pravda stává pravdivější. To jako pardon….

Reklama: