Ne každý ministr zahraničí ví co může a co musí udělat

Americká zahraniční politika je komplikovaná a je připravovaná v dlouhodobých perspektivách a ne každý ministr zahraničí ví co může a co musí udělat.

Zdeněk Zbořil

Samozřejmě neznáme tajemství ani jedné ani druhé události, ale mě zaujalo na tom výbuchu sila v Bejrútu, že ho kdysi stavěl Průmstav Pardubice a že dost často nás naši partneři v NATO nebo EU poučují jak neznáme svět, jak neumíme arabský svět a proto se bráníme osidlovací politice německé vlády nebo EU .

Ale Průmstav nebyl jedinou firmou, která v této oblasti působila, v Sýrii, Íráku, Íránu, nemluvě o Egyptu, to všechno byly destinace československých průmyslových podniků, které tam někdy dělaly úvěrové obchody, někdy to bylo i komerčně úspěšné pro československý stát, ale hlavně to byly tisíce lidí, kteří tam jezdili, kteří ten terén znali. ,To, že nám dnes Člověk v tísni nebo nějaká jiná neziskovka vysvětluje, jak to ve světě chodí, je dejme tomu zvláštní. Samozřejmě mají aktuální informace, ale vůbec netuší, že tady byla spousta lidí, kteří znali ne podle nějakého turistického průvodce tyto země, ale znali je z bezprostředního kontaktu s lidmi a často ovládali místní jazyky. My jsme toto nějakým způsobem odvrhli, nemluvím ani o likvidaci orientalistiky na akademické půdě, a nemáme systematické shromažďování informací o oblastech, kde byly československé firmy. Ani nemluvíme o turistickým kancelářích. Vždyť Libanon byl český turistický ráj už v šedesátých letech.

Ono to trošku souvisí s cestou amerického ministra zahraničí do střední Evropy, kterou připravoval expertní tým, který přijel týden před plánovanou návštěvou. Nezbývá nám než spekulovat, zprávy agentur jsou, že se bude jednat o penězích, o komerčních otázkách, ale také že se budou probírat určité personální otázky, pokud je pravda to, co publikovala Četka a ČT. Nic bližšího nevíme. Na mě to dělá dojem, že je to vlastně náhražka cesty amerického prezidenta do České republiky, který nemůže cestovat vzhledem k napjaté předvolební situaci v USA. A teď došlo konečně na země střední Evropy a já bych se nebál říct , že země bývalého Předlitavska. Když se podíváme na mapu Rakousko-Uherska, tak Slovinsko, Rakousko , Čechy, Morava a část Polska byly součástí rakousko-uherské monarchie. Nevím jestli to má dnes nějaký geopolitický význam, nebo zda ministr zahraničích věcí se jede jenom podívat do zemí, kde dlouho nikdo nebyl. Tvrdit, že jde o vojenské základny je také nesnadné, neboť Rakousko je neutrální zemí, Česká republika je ochotná alespoň podle části poslanců a europoslanců, stavět někde na Ostravsku americkou vojenskou základnu a Polsko o to usiluje už dlouhodobě, ale zase se neumí dohodnout s USA v jakém to bude rozsahu. Takže musíme počkat, až co nám zpravodajové řeknou, co vlastně ministr zahraničních věcí tady udělal, i když víme, že už je to dávno připravené, a že pokud k nějaké dohodě dojde, tak on tam zvěční jenom podpis. Je to totiž jako v té anekdotě z prostředí CIA, kde nastoupí nový šéf a má velké plány, ale netuší kdo CIA vlastně řídí. Americká zahraniční politika je nekomplikovaná, ale připravovaná v dlouhodobých perspektivách a ne každý ministr zahraničí ví co může a co musí udělat.

Reklama: