O úpadku hodnot, islamizaci, politické korektnosti a dalších nešvarech

Mnoho lidí si uvědomuje, že se západní civilizací není něco úplně v pořádku a dochází k úpadku hodnot. Islamizace, politická korektnost, relativizace hodnot. Proč k tomu všemu dochází?

Lea Vojtekova

Lea Vojtekova



Jednou z příčin je, že lidské jednání bylo degradováno na úroveň pouze organických procesů, jednoduše „konzument“, který chce hlavně spotřebovávat a je primárně fixován na hmotné objekty. Bez jakéhokoliv metafyzického přesahu. Hlavním nástrojem, který byl a je k této „proměně“ používán, je relativizace hodnot. Tato relativizace zpochybňuje všechny pravdy, kromě jediné, která tvrdí, že žádná pravda není. Snaží se stírat rozdíl mezi dobrem a zlem, někteří „relativizátoři“ dokonce tvrdí, že dobro a zlo neexistují. A využívají k tomu jeden zajímavý trik…

SUBJEKTIVNÍ dobro (to, co těší) vydávají za dobro OBJEKTIVNÍ (to, co prospívá). Máš rád rýži a někdo jiný brambory? Rád čteš a kamarád rád běhá? Rád jezdíš k vodě a soused raději na hory? To všechno jsou dobra subjektivní. Asi by nebylo vhodné nutit kamarádovi knihy, když on raději sportuje (a opačně), jelikož by ho to netěšilo. Pak je tady dobro objektivní, tedy něco, co prospívá všem lidem. Sem řadíme např. nevraždění, nekradení, nenásilí, atd.

A teď přichází do hry relativizace hodnot společně s multikulturalismem. Ten se snaží aplikovat subjektivní dobro a subjektivní pravdu na všechny kultury. Tedy že všechny kultury jsou si rovny. Tím pádem i kultura, ve které jsou ženy podřadné bytosti, ve které se kamenuje, ve které dochází k vraždám, násilí, tyranii. Což je samozřejmě nesmysl, jestliže máme něco jako listinu základních práv a svobod. Rovni si mají být lidé, ne kultury.

Jestliže by ještě někdo náhodou pochyboval o „světlých zítřcích“, pak na takové kacíře je připraveno beranidlo jménem politická korektnost. Pokud někdo přijde s tím, že věří v neměnnou a absolutní pravdu, je v tu ránu automaticky veřejně nařčen z intolerance, fanatismu, fundamentalismu a pověrčivosti, jako někdo, kdo podněcuje k nenávisti, válkám, xenofobii, atd.

Nazvete-li někoho, kdo má jiný názor xenofobem, rasistou nebo náckem, nemusíte již více odpovídat na jeho argumenty, je to v podstatě pohodlnější. Dotyčný totiž musí bránit svůj charakter. U soudního přelíčení je obviněný nevinen, dokud se neprokáže jeho vina. Spočívá-li obvinění v rasismu, xenofobii nebo homofobii, dnes existuje presumpce viny.



Toto nálepkování je v podstatě kulturním marxismem, režimem, který trestá názorovou rozdílnost. Podobně to kdysi probíhalo i v SSSR. Tehdy sice neexistovaly nálepky typu „xenofob, rasista, nácek“, ale existovala nálepka jiná. Kdo si dovolil nesouhlasit s režimem, byl odpůrci označen za „duševně nemocného člověka“. Na základě této nálepky bylo zavřeno do blázince mnoho politických disidentů.



Politická korektnost je chapadlem tohoto nového režimu. Politická korektnost zpochybňuje všechny pravdy, kromě jediné, která tvrdí, že žádná pravda není. Tato pravda (že žádná pravda není) je ovšem všeobecně platná a její popření je nepřijatelné. Kdo si dovolí popřít tuto „pravdu“, kdo si dovolí mít jasný názor na imigraci, adopci dětí homosexuálními páry, kdo řekne pravdu o menšinách (např. jejich kriminalitě), je automaticky označen jako nepřítel. Nepřítel nového světového „pokroku“…

Bez identity není ani pravda. A protože je politická korektnost západním fenoménem, je nepřítelem především identita Západu – tedy samotná západní kultura.

A dílo zkázy je dokonáno…


Zdroj.

 

Reklama: