Odporný zápach a puch z Evropské unie. Brusel jako nejhnusnější žumpa

Čeští diplomaté a státní úředníci si musí přestat jezdit do Bruselu pro příkazy a poplácání po zádech. Místo toho by měli okamžitě začít bránit naše vlastní zájmy.

Milan Šarapatka

Milan Šarapatka



Když jsme před lety vstupovali do Evropské unie, většina z nás měla pocit, že Česká republika vstupuje do jakéhosi nóbl exklusivního klubu. Je ale EU opravdu stále tím nádherným klubem, do kterého jsme s takovou euforií vstupovali? Domnívám se, že nikoli. Zdá se totiž, že v našem evropském klubu ledacos páchne.

Včerejší rozhodnutí o kvótách tuto skutečnost jen potvrzuje. Velké evropské státy, které mají mnoho důvodů zpytovat kvůli současné uprchlické vlně své svědomí, brutální silou převálcovaly názor malých evropských států a vnutily jim svůj názor na kvóty uprchlíků. Bez ohledu na to, že Německo bezprecedentně porušilo znění Dublinských dohod a přijímá uprchlíky bez jakékoli kontroly při vstupu do Schengenu, i bez ohledu na to, že schengenské pohraniční státy, Itálie, Řecko, Kypr, Malta a další, absolutně neplní své povinnosti vůči ostatním schengenským státům, totiž vnější ochranu schengenského území.



Velký díl na současné situaci má však i naše malá republika. Léta jsme svědky toho, že si naši nejvyšší představitelé jezdí do Bruselu pouze pro příkazy a blahosklonné poplácání po zádech od „velkých bruselských kluků“ místo toho, aby tam skutečně prosazovali zájmy naší země. Přidělení kvót je jedním z dokladů tohoto nesamostatného, poraženeckého přístupu České republiky vůči EU.

Česká republika tak, bohužel, promarnila další šanci na evropském kolbišti. S ohledem na stávající předsednictví ve V 4 (Viszegrádské čtyřce) jsme měli unikátní možnost sjednotit názor ČR a sousedních zemí a promluvit ve věci kvót na evropském summitu společným hlasem 65 milionů obyvatel Viszegrádu. Nestalo se. Místo toho jsme zažili pouze další velkou blamáž, když se po úvodních tanečcích a slibech společného postupu Polsko rozhodlo přiklonit ke většinovému názoru Bruselu. Jedná se o další jednoznačnou prohru naší diplomacie, která by už konečně měla přestat slepě vzhlížet k Bruselu. Místo toho by měla začít urychleně chránit naše vlastní zájmy.



Jsem zastáncem jak Evropské unie tak Viszegrádu. Je však třeba, aby Evropská unie konečně začala fungovat jako společný evropský projekt pro všechny stejně a ne, aby brala v potaz jen vůli několika vyvolených zemí. Spolek Viszegrádu je skupinou zemí, která má z důvodů dávné i nedávné historie mnoho společných zájmů a jsem hluboce přesvědčen, že čas pro společnou politiku těchto zemí ještě přijde. Škoda, že se to nepodařilo při první větší akci, odporu proti nesmyslným kvótám z Bruselu.


Zdroj.